„Věř a víra tvá tě uzdraví“, no někdy ne…

Víra má schopnost okamžitě nám přivodit nemoc, nebo nás z ní uzdravit.

Všichni si pamatujeme dobu, kdy jsme byli malí a něco se nám stalo a bolelo nás to. Nejdříve jsme se rozplakali, pak přišla maminka, pofoukala nám to, pohladila nás a utěšila a bylo zase dobře.

Víra a z ní vzniklé názory v cokoliv, nás totiž celý život silně ovlivňují. Máme nějakou myšlenku, rozvíjíme ji v nějaký názor, který přijmeme za svůj a je to. O tom jsme se přesvědčili všichni ve svých životech mnohokrát. Už moje babička říkávala vždycky, když byl nějaký problém, nebo nějaká bolest památnou větu „Věř a víra tvá tě uzdraví“. No já k tomu dodám, že hlavně záleží komu a čemu věřit.

Tento týden jsem si na tohle všechno vzpomněla v souvislosti s jednou situací, která se přihodila ve skupině, ve které se často nacházím. Jeden člověk měl pozitivní test na Covid a najednou všichni, kteří se nacházeli v jeho blízkosti, dostali strach, jestli se taky nenakazili. Všichni absolvovali testy, no než byly výsledky, najednou mnohé začala bolet hlava, bylo jim špatně, někteří měli i teplotu.

No a výsledek? Mimo jedné paní, všichni negativní. A co dál? Najednou se všichni „zázračně“ uzdravili. Nikoho nebolela hlava, rázem nikomu nebylo špatně, ani neměl nikdo teplotu. A ta proměna. Ze strachu o život všichni přešli do radosti ze života.

A mě znovu docvaklo, jak je důležité zachovat klid. Nevytvářet si domněnky a z nich unáhlené názory. Nemít dopředu strach a k němu tmavý scénář. Uvědomit si souvislost myšlenky a tvorby z ní, svého života a bytí v něm. A taky toho, že názor většiny nemusí souznit s mým.

A tak tvořme, každým okamžikem, ale neubližujme při tom sobě, ani těm okolo nás.