Od mala jsme hodnoceni a srovnáváni. Když v určitém věku ještě nechodíme, nerostou nám zoubky, nepapáme to, co ostatní děti, nechodíme ještě na nočníček, zatímco dítě od sousedů už jo, ve škole jsme srovnáváni se spolužáky a hodnoceni vysvědčením, v dospělosti prací atd…

Možná se ti to také stalo

• Přišla jsi do obchodu a když jsi konečně našla nějaké hezké oblečení, tak tě v kabince, při pohledu do zrcadla, přešel nejen veškerý optimismus v to koupit si ten den něco hezkého, ale také radost vybírat dál?  
• Měla jsi najednou pocit, že všechny ostatní ženy jsou daleko štíhlejší a na rozdíl o tebe, si najdou super oblečení?  
• Nastoupila jsi do nové práce a kolegyně ti připadaly sebevědomé, atraktivní, pracovně více schopné, a ty jsi byla ve srovnání s nimi někde na chvostu? 
• Přišla jsi na oslavu, všichni kolem se skvěle bavili o svých úspěších, skvělých dětech a rodinách a ty jsi zůstala radši většinou zticha, protože se ti zdála tvoje rodina v poměru k jejich nějaká bezvýznamná?
• Byla jsi ve škole na třídní schůzce a učitelka vychválila kamarádku tvé dcery a o té tvé zmínila pár nemastných, neslaných slov?

Proč tomu tak je?

Celý život se učíme srovnávat a hodnotit a zajímáme se o to, co si o nás, nebo o naší rodině myslí druzí. A protože jsme jako lidi tvorové společenští, tak potřebujeme taky, alespoň čas od času, trochu toho uznání od okolí. 

Všechno to začíná už v našem dětství. Kolikrát jsme jako holčičky slyšely, že naše kamarádky, sourozenci, nebo spolužačky jsou hezčí, umí se skvěle chovat, lépe se učí, jsou šikovnější…

A ono se nám to postupně všechno vrylo do těch našich malých hlavinek a zůstalo to tam. V pubertě se přidalo poměřování krásy a úspěchů u kluků a v dospělosti to pokračovalo úspěchem v práci, skvělým partnerstvím, úžasnými dětmi a fajn domovem.

A tak se porovnáváme. Nejen samy mezi sebou, ale několik let i na sociálních sítích jako fb a Instagram, TikTok apod. A mnohé z nás, najednou tím sledováním druhých, přestávají vidět, jak jsou právě ony doopravdy krásné, jedinečné, neopakovatelné.

A jak z toho ven? 

• Uvědom si co jsi do dnes dokázala, co jsi se naučila a jak žiješ?
• Buď vděčná za vše, co máš a každý den za to děkuj.
• Nevěř všemu, co vidíš, může to být jen naoko a skutečnost se tomu ani zdaleka nepodobá.
• Uvědom si, že málokomu to vše spadlo do klína, že pro to musel mnohé udělat a zamysli se, co můžeš i ty udělat, aby ses měla stejně dobře, nebo dokonce lépe.
• Začni se soustředit na sebe, na svou cestu, na to, co bys ty sama chtěla dokázat.

Pokud si chceš splnit svou touhu, jak být šťastná a spokojená a jen nevíš jak na to, spoj se se mnou.

Jsem celostní koučka, kvantová terapeutka, inspirátorka a podporovatelka těm, co chtějí nejen pomoc, ale nebojí se ani investice do sebe.