Proč si čas od času jen tak zablbnout

„Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.“

Albert Einstein

Byla jsem velmi unavená, řekla bych přímo přetažená, když jsem si „náhodou“ přečetla tento citát. Docvaklo mi, co to pořád dělám se svým životem, že už žiju skoro pořád prací, že beru život i sebe moc vážně, že se mi ta hravost a určitá lehkost někam pomalu, ale jistě vytratila.

Uvědomila jsem, že má mysl spojená s mým egem mi většinou určují můj život. „Makej, dělej, buď lepší a ještě lepší.., přestaň se vymlouvat, atd.“ Jenže jsem při tom všem tak nějak pozapomněla na svou duši, která si přece chce taky hrát a bavit se. Potřebuje to totiž ke svému rozkvětu a bytí zde.

A tak mi došlo, jak málo si užívám svůj život tady. Jak málo jsem v poslední době „JEN TAK“. Jak málo dělám věci bez ohledu na výsledek. A když udělám skvěle práci, proč se za ni zapomenu pochválit? Proč neoslavím to, co se mi povedlo, na čem jsem třeba tvrdě makala.

A tak to hodlám změnit a to hned. Směju se tomu, jak jsem zvážněla, jak jsem se v něčem zabydlela, že jsem zapomněla jaký je život vlastně skvělá hra. Odpočinu si, dám té mašinerii nějaké hranice a budu se zase víc bavit. Protože v tom je kouzlo života, rozsvítit sebe a tím i celý okolní svět.

A tak dělejme to, co milujeme, ale nezapomeňme při tom na sebe. Hrajme si, odpočívejme a bavme se.