Proč se kamarádit a co pak, jednou…?

Dnes jsem se po probuzení, ještě z postele, chvíli dívala jen tak z okna, pozorovala plující a měnící se mráčky na modré obloze a poslouchala zpěv a cvrlikání ptáků. Tu a tam zaštěkal nějaký pes, nebo se otevřelo okno a z něho se ozvalo třeba pár slov. A jinak ticho. A já? Taky ticho, klid, nicnedělání a pak mi najednou vyvstaly dávné vzpomínky…

Jedna z nich je na moje sedánky… 

pamatuji se, když jsem byla dítě, ráda jsem vysedávala u kamarádky. Třeba i na záchodě. No trochu bych lhala, chodily jsme tam vysedávat s kamarádkou obě. Měli totiž dost prostorný záchod pro nás obě a hlavně, byl tam klid. Klid od všeho. Od pomoci doma, venku, na zahradě, s malým kamarádčiným sourozencem apod.

No na tom záchodě byl nejen klid, ale hlavně, spřádaly jsme tam své skvělé sny a životní plány.

Měli tam totiž úžasné časopisy od Dikobrazu počínaje, po módu konče. A tak jsme se obě bavily a taky snily. Nejdříve jsme prohlížely všechny ty časopisy o krásných domech, plážích, luxusních autech a nádherně oblečených ženách s úžasnými galantními muži.

A pak jsme si obě představovaly, jak tam taky žijeme, jak jsme dospělé, krásné, malovaly jsme si v myslích krásné domy, bazény, pláže, písek, kolik dětí, jaké auto doma, jaký manžel. Všechno bylo zalito sluncem a dokonalé.

Ještě jsme obě nevěděly, že život může být i jiný, že v něm nemusí být jen radosti, ale jsou v něm často i starosti, nebo smutky..

Nevěděly jsme, že krásný dům, bohatý princ na bílém koni, krásné a chytré děti a krása nás samých nemusí být to jediné, co nás v životě potká. Že nestačí jen snít. Že často, mezi snem a životem, je hradba učení.

A že to učení není vždy snadné, a už vůbec ne nejsnadnější, ale teprve ty výsledky potom, ty mohou být krásné, možná dokonce krásnější, než jsme si kdy představily, nebo vysnily…

A tak i já, jako mnoho jiných, jsem časem pochopila, že i když se život šine jinam a jinak než chceme, i když nás začne válcovat, i když se sami nemůžeme dostat přes hradbu učení, vždycky je tu někdo.

Někdo, kdo nám s tím pomůže. Třeba i naše dobré kamarádky.  A pokud  už tady s námi z jakéhokoliv důvodu nejsou, nemohou, nebo jen nevědí co a jak, tak hledejme.

Dnes je již mnoho učitelů. Hledejme všechny ty, kteří  už něčím podobným prošli, už se poučili, pochopili, vědí. A taky, souzní s námi a my s nimi. A i když se říká „nejlépe sám sobě učitelem“ a „co tě nezabije, to tě posílí“, nezůstávejme v tom sami a nenechme se ani vláčet osudem.

A protože i já jsem již opravdu mnohým prošla, mnohé se v životě naučila a v mnohém se poučila, jsem tu právě teď i pro Vás.

A to nejen svou myšlenkou se občas zastavit, jen tak zasnít, zavzpomínat. Mohu se stát i Vám průvodkyní a kamarádkou třeba v tom, jak si své sny opravdu plnit a svůj život užít. Tak jeden klik a dozvíte se víc…

MOJE SLUŽBY VÁM